Všudepřítomné a přetrvávající mýty. B se běžně objevují ve výuce marketingu na vysokých školách, ale neměly by. Jde o často nekriticky přejímané poučky, které však nejsou v souladu s empirickými poznatky. Každý z vybraných mýtů je konfrontován s výsledky relevantních vědeckých studií. Dále je analyzováno, jaký vliv mají učební materiály, včetně skript a knih často používaných v českém akademickém prostředí, na šíření těchto neaktuálních nebo neplatných tvrzení.

Ve výuce marketingu se často vyskytují tvrzení, která mají povahu zjednodušujících pouček nebo naopak zbytečně složitých a nepraktických konceptů, přestože neodpovídají vědeckým poznatkům. Tato kapitola představuje vybrané marketingové mýty, jako je přeceňovaná role loajality nebo užívání archetypů. U mýtů je uveden důvod přitažlivosti a rozpor s vědeckou evidencí. Mnoho i slavných marketing knih je postavených namísto na odborné vědecké práci spíš na spekulativních propozicích, vágních tautologiích, nekvantifikovaných a nesystematických názorech bez důkazů. A především, mnoho doporučení z nich je v přímém rozporu oproti empirické realitě. Nejde tak o rozšiřování si obzoru různými názory, ale o svádění do nebezpečných slepých uliček a prodej hadích olejů (Sharp, 2008b).

V online prostoru si pak o to víc musíme dávat pozor na autory zaměňující slova marketing a reklama jako synonyma. Stejně tak ty, kteří zaměňují marketing za obchod. Mnoho z nich nemá marketing vzdělání, a přesto marketing vzdělává. Objevují tak často kolo, dávají mu nové názvy a tím dál zašumují již tak komplexní obor. A samozřejmě doporučují mnoho mýtů, které jsou fanouškům sympatické svojí jednoduchostí pod rouškou selského rozumu. Mezi veřejně populární, ale pro marketing výuku nedoporučení hodné osobnosti patří Gary Vaynerchuk, Russell Brunson, Sabri Suby, Sam Ovens, Seth Godin, Scott Galloway, Simon Sinek, Philip Kotler a drtivá většina českých autorů. Co mají mýty společného je, že internet je plný článků tvrdících, jak jsou skvělé, praktické a důležité. Co mají tyto články společného je, že necitují žádné zdroje, případně pak namísto empirických důkazů používají na nereprezentativních skupinách primitivní zavádějící a navádějící dotazníky ve stylu „Bývali byste si někdy možná koupili...“ Tyto mýty se cyklí na vysokých školách, konferencích i mezi autory vědeckých článků. Nováček v oboru pak nemá důvod nevěřit tak převládajícímu jednotnému šumu. Mnoho šiřitelů těchto mýtů má také komerční zájmy a na daném mýtu postavené agentury nebo jiné programy.